K výsledkům chovu jelení zvěře v Jeseníkách
(13.3.2004 11.12, Milan Košulič st.)
Od začátku své lesnické dráhy jsem žil a pracoval v Jeseníkách. Proto i dnes jako důchodce se zájmem sleduji, co se v jesenických lesích a myslivosti děje. Proto jsem rád sáhl po článku P. KOUBKA a J. MALINY v 11. čísle Světa myslivosti \"Výsledky chovu jelení zvěře v Jeseníkách\". Ačkoliv jsem si již před časem předsevzal, že se k problematice vztahu zvěře k lesu nebudu vyjadřovat, nemohu to při nejlepší vůli a smířlivosti, k níž jsem věkem dospěl, dodržet. Důvodem k tomu jsou pochybnosti o věrohodnosti některých informací v uvedeném článku. Přestože se nemohu opírat o některá více či méně vědecky podložená tvrzení, jako autoři onoho článku, dovoluji si říci k něčemu nesouhlasný názor. Přitom vycházím z vlastních pozorování z návštěv na několika jesenických lesních správách v posledních letech a z debat o problémech vztahu zvěře k lesu se zdejšími lesníky, mými bývalými kolegy.
1. Jesenické myslivce deprimující skutečnost, konstatovanou autory, že při silné redukci početních stavů jelení zvěře v posledních cca 10ti letech došlo nejen k naprosté destrukci její věkové a sociální struktury, ale i k degradaci trofejové kvality zvěře, lze skutečně jen konstatovat a zdejším myslivcům vytknout, ale nikoli se jí divit. Při objektivně známé obtížnosti lovů v horském prostředí, vysokých plánech redukčního odlovu jelení zvěře a všech potenciálních hrozbách za jeho nesplnění je přinejmenším naivní požadovat striktní dodržování všech pravidel řádného lovu. Je zcela jasné a pochopitelné, že při redukčním lovu se konkrétní druh zvěře loví \"na potkání\" téměř bez jakýchkoliv ohledů, ať se to \"za stolem\" jeví jakkoliv drastické a chybné, jaké to samozřejmě skutečně je. To však, podle mého názoru, zdaleka není hlavní důvod. Ten je, s největší pravděpodobností, rovnající se jistotě, ve falešném, neřku-li podvodném výkaznictví, pokud jde o pohlaví ulovené zvěře (ostatně sám P. Koubek to ve svých dřívějších článcích zmínil), jak to komu vyhovuje, nebo to výkaznicky potřebuje, neboť výkaznické zásady a nezjistitelnost - nepotvrditelnost jakýchkoliv uváděných údajů umožňuje naprosto všechno. Aspoň to platilo do doby zavedení povinnosti opatřit každý ulovený kus plombou (obávám se však, že ani to nezabrání nepřesnostem, falešným údajům, dovídám-li se, že není problém získat plomby na černém trhu). Jelenů se údajně lovilo příliš mnoho, což je prý hlavní důvod zcela nevyhovujícího poměru pohlaví. Za 11 sledovaných let se však vykazuje 1,88 × více ulovených laní než jelenů, a přesto autoři uvádějí zásadní nepoměr pohlaví, koncem 90.let 1:5,6 až 1:7,2. Jak je tedy tento nepoměr možný? ?e by se skutečně ulovilo jelenů podstatně více, ale nevykazovaly se nebo se přiznávaly jako laně nebo kolouši? Do nedávné doby to bylo bez problémů možné. Plomby ještě nebyly. A proč by se také měli přiznávat jeleni s potenciálně \"červenou\" trofejí a riskovat nepříjemnosti, když současně bylo možné to klidně obejít podvodem ve výkazu. Přitom ovšem není jasné, zda autoři dospěli k uvedeným údajům nějakou číselnou kalkulací ze shromážděných hlášení či z vlastního pozorování.
2. Patrně správná je další úvaha autorů, že \"je pravděpodobné, že opakované prosazování tohoto požadavku (rozuměj: dosáhnout požadovaných normovaných stavů, nutně spojených s další redukci jelení zvěře z dnešních 10-20 ks/tis.ha na \"přísně\" 11 ks/tis.ha na většině honební plochy) opět povede k záměrnému zatajování skutečných stavů zvěře, a to tím spíše, že jejich zjištění je neproveditelné a dokázání záměrných nepřesností neprokazatelné.\" To je ovšem tvrzení, které musí každého myslivce děsit. Na základě toho je totiž reálný předpoklad, že finální biologická hodnota zbytkové populace bude pak po skončené redukci, pokud by k ní skutečně došlo, zřejmě ještě horší než dnes a že tedy taková populace bude biologicky i myslivecky, tj. věkovou strukturou, trofejovou hodnotou, sociálními vazbami a praktickou lovitelností, neúnosná. Ovšemže zmíněné konstatování autorů poděsí i lesníka, když si přitom uvědomí, že vlastně ve skutečnosti se normovaných stavů (jako předpokladu \"rovnováhy\" mezi zvěří a lesem) nikdy nebude moci dosáhnout a že tedy tato okolnost bude příčinou pokračujících škod zvěří na lesích, o nikdy nekončícím kolotoči sporů mezi lesníky a myslivci vůbec nemluvě. Jinými slovy řečeno: autoři článku veřejně stvrzují, že normovaný stav četnosti jelení populace ve IV. bonitní třídě (11 ks/1000 ha)) je prakticky nedosažitelný. Klidně si takové konstatování mohou dovolit, opírajíce se o svůj další vlastní předpoklad, že vlastně lesnicky to ani není nutné, neboť lze v lesích úspěšně hospodařit i při stavu 10-20 ks/tis.ha, jak dále uvádějí. Přitom zdaleka nikoliv na okraj a ne nepodstatně se pozastavuji nad autory uváděným rozpětím 10-20 ks/tis.ha. To je údaj zahrnující normované početní stavy jelení zvěře téměř při 3 jakostních třídách honiteb. A je to tudíž údaj natolik nepřesný, že stejně dobře umožňuje předpoklad, že v některých částech honitby bude dočasné lokální migrační přemnožení zvěře, řádově v desítkách jedinců na tis. ha (30-50 ks), tj. pro les zcela neúnosné.
Dále třeba vyslovit tento názor: při pokračující redukci početních stavů jelení zvěře až k dosažení nejnižší normované meze, kdy již při poklesu počtu pod 20 ks/tis.ha je lov jelení zvěře v horském terénu velmi obtížný, zdlouhavý a myslivecky nezajímavý, by se tato redukce bezpochyby neobešla bez neetických způsobů lovu (a zřejmě ani bez profesionálních lovců); a ty by bylo nutné legalizovat. Věřit, že by k tom u nás mohlo dojít při známé rozhádanosti, nevraživých vztazích v českém parlamentu a přítomnosti poslaneckých myslivců přímo v něm, rovná se víře v zázrak. Takže další výrazná redukce jelení zvěře by se v podstatě nekonala.
V této souvislosti ještě jednu poznámku: za dnešní kardinálně kritické bioekologické (ochranářské) situace v lesích (a LH) je nehoráznou ránou pod pás zvýšit vyhláškou č. 491/2002 Sb. normovaný stav jelení zvěře ve IV. jakostní třídě z dosavadních 5 ks na 11 ks a stanovení minimálního stavu na 10 ks/tis.ha. Netřeba dalšího komentáře.
3. Autory uváděná absence objektivní metodiky zjišťování škod zvěří sice s příčinami současného stavu má poněkud vzdálenou spojitost, ale budiž: konstatování zmíněného je sice zjednodušené ale pravdivé. Objektivní nástroje k tomu však existují v důsledném uplatnění statistických metod při použití kontrolních a srovnávacích ploch - známých kontrolních oplocenek. Ale zdá se mně, že k takovému postupu není dostatek vůle. Mohla by totiž myslivost u nás natolik zatížit (a tedy zdiskreditovat), že by se žádný nájemce honitby skutečných škod zvěří na lesích a polích nedoplatil. A to si žádný myslivecký orgán od zdola po ministerstvo zemědělství ve skutečnosti zdaleka nepřeje, natož aby o to usiloval. Přitom je totiž nutné vzít v úvahu i to, že takovým systémem zjišťování škod zvěří by vyplynuly na povrch i škody vznikající úplným zničením náletových semenáčků, které se při dnešním běžném monitorování škod vůbec nezjistí, a to samozřejmě i u vedlejších dřevin, bioekologicky důležitých pro druhovou diverzitu lesa.
4. Pozornosti a zájmu lesníka ovšemže nemohlo uniknout ani další konstatování autorů článku: \"Ukázalo se, že i s 10-20 ks jelení zvěře na 1000 ha (což je aktuální stav) lze s úspěchem v lese hospodařit.\" Ještě že jde jen o vlastní názor autorů. Skutečně totiž nevím, podle čeho nebo čím se jim možnosti dobrého hospodaření za takového stavu \"ukázaly\", když objektivní průzkum v této věci sotva mohli provést, když vlastně, jak sami tvrdí, objektivní metoda pro zjišťování škod zvěří na lesích neexistuje. Je politováníhodné, že k názoru na tuto věc nevyužili ani dostupných údajů o výši škod vykazovaných na příslušných lesních správách oblasti, ani o výši nákladů na ochranu proti škodám zvěří. Rád tyto údaje doplňuji jako pádný důkaz nepravdivosti zmíněného tvrzení Na 4 lesních správách bruntálské strany Jeseníků činily v roce 2002 náklady na ochranu lesa proti zvěři 12.207 mil Kč. Celkový součet nájemného v nově pronajatých honitbách LČR v této oblasti činí přibližně 6.100 tis. Kč, tedy polovinu nákladů na ochranu. Současně tyto LS vykázaly za období let 1996 až 2003 škody v celkové průměrné roční výši 522 tis. Kč a v tomto období mají vykázané škody výrazně rostoucí trend.
Tvrdit za takových ekonomických okolností a ovšemže i pěstebních důsledků, že hospodaření s počty 10-20 ks/tis. ha (buď s 10ti nebo s 20ti ks) jelení zvěře je dobře možné, je neobjektivní závěr jinak objektivně se tvářícího zhodnocení, \"lež jako věž\" vůči lesníkům, mystifikace laické veřejnosti a kompromitace vlastní odbornosti.
Nabízím v dané věci poněkud jiné informace:
\"Podle názoru biologů je evropský obhospodařovaný horský les s převládajícím smrkem schopen uživit při zimním přikrmování, bez podstatnějších následků pro něj, +- 4ks na 1000 ha, při započítání ostatních druhů zvěře do tohoto počtu podle spotřeby potravy\", uvádí FANTA (1989).
Podle HOŠKA (1994) byl v Jeseníkách v roce 1820 stav jelení zvěře 4 ks na 1000 ha považován za přiměřený. Dále viz Lesnická práce 6/95 a 2/96.
Vlastním pozorováním jsem získal tyto poznatky:
- kalamitní holina pod Orlíkem na revíru Heřmanovice v Jeseníkách, celá důkladně oplocena na ploše cca 30ha v roce 1996, zalesněna převážně smrkem, je dnes plná nejrůznějších náletových dřevin, zejména břízy, jeřábu, jívy a modřínu (najde se tam i buk, jedle, klen a jasan), 1-2 m výšky, tedy v odrůstajícím stavu. Na sousedních neoplocených holinách se při podrobné prohlídce půdního povrchu sice také najdou některé z těchto dřevin, ale v nepatrném množství a nepřesahující výšku několika centimetrů. Vliv zvěře okusem je tam na první pohled patrný; a to vliv doslova zhoubný, jelikož jde o lokality ve vysokých horských polohách, ekologicky silně exponovaných a významného účinku pro hospodaření v níže položených lesích;
- smrkové mlaziny v sousedství cca 45letých nastávajících smrkových kmenovin o ploše bývalé polomové plochy z r. 1955 okolo 100 ha, (rovněž na revíru Heřmanovice), totálně poškozených v posledních desetiletích ohryzem a loupáním jelení zvěří, jsou dnes již opět poškozované ohryzem touto zvěří, tj. v posledních letech, za doby redukčního odlovu;
- podle tvrzení revírníků z oblasti jesenických LS naprosto nelze dosud spoléhat na úspěšné odrůstání listnáčů a hlavně jedle bez důkladné ochrany proti okusu zvěří (kromě jelení ovšemže i srnčí). Osobně pak znám mnoho případů kultivace jedle a jejích náletů z posledních let v malých oplocenkách a mimo ně. Početní a růstové rozdíly v neprospěch nechráněných rostlin jsou zcela nápadné a mohu tudíž tato tvrzení potvrdit.
Nic z uvedeného tudíž nenasvědčuje, že by aktuální stav redukované populace jelení zvěře umožňoval úspěšné obhospodařování dnešního lesa, tj. bez ochrany proti zvěři. Další redukce je tudíž potřebná.
5. Další výrok autorů článku by byl k pláči, pokud by byl pravdivý: \"Myslíme si, že škody způsobené na lesních porostech zvěří jsou minimální (snad i tolerovatelné), velmi často, pohledem laika, nesrovnatelně menší než poškození způsobené pěstitelskými zásahy.\" Já si zase myslím, že větších škod se dopouštějí sami myslivci na zvěři, než lesníci na lesích.
6. V závěru článku opakované výtky jesenickým myslivcům v rámci hodnoceného vývoje myslivosti v posledních 10ti letech jsou naopak k pláči svou pravdivostí: \"Měli jsme zachovat nebo upravit poměr pohlaví, dodržet věkovou strukturu populace a lovit podle zásad průběrného odstřelu a samozřejmě dodržovat mysliveckou etiku.\" Již shora jsem naznačil, že jde sice o správné zásady, ale, co do reálnosti jejich dodržování, soubor zbožných přání. Opakuji to na závěr znovu, abych mohl zdůraznit, co se skutečně mělo vykonat a na co z toho zbývá poslední možnost: podle autorů článku byla biologická (a samozřejmě i trofejová) hodnota jelení populace redukčními odlovy kriticky, ne-li katastrofálně dotčena. Takovou újmu na biologickém potenciálu jelení zvěře měli odborníci - myslivci ve státní správě, natož graduovaný zoolog, předvídat. Předejít tomu bylo a dosud v jistém smyslu ještě je možné oborními chovy jelení zvěře; nejen v Jeseníkách, ale všude, kde pro volný chov této zvěře nejsou vysloveně ideální podmínky (takových oblastí je sice u nás málo, ale jsou). Přemístit tuto, ale i jinou velkou spárkatou zvěř, z volné přírody do obor v \"dobrém\" množství a teprve tam celkovou strukturu populace upravit, to by bylo pro zachování genofondu a správné populační struktury zvěře i pro řešení škod zvěří to nejlepší, co je za dané situace možné učinit.
7. Závěrem si dovoluji jednu černou předpověď: na mnoha tisících hektarů dříve a dosud zvěří poškozovaných lesů je jejich katastrofální stav většinou kompetentních orgánů více či méně trpěn, přehlížen, ne-li zatajován, aniž by byla vyvozována nápravná opatření. Za několik desetiletí se při obnově LHP navrhnou tyto porosty k rekonstrukci. Nikdo za to nebude obviněn, nikdo hnán k odpovědnosti, odpovědní zmizí v anonymitě. A vůbec není jisté, že se z toho někdo poučí a vyvodí kardinální nápravu. Osobně jsem hluboce přesvědčen o tom, že za několik let, až se budou zkoumat výsledky zalesnění dnešních kalamitních holin, co do zajištění melioračních a zpevňujících dřevin, zjistí se, že lesnictví díky dlouhodobě nevyřešenému vztahu zvěře a lesů selhalo. Obávám se, že LH je v národním hospodářství nepoučitelné.
Lesy utrží další miliardové ztráty, aby se myslivcům a myslivosti dařilo.
Milan Košulič st.
Poznámka: článek byl publikován ve Světě myslivosti č. 1/2004 spolu s komentářem RNDr. Koubka.
Swiss Replica Watches | replica watches https://www.bassreplica.com